Československé dokumentační středisko

Sbírky Československého dokumentačního střediska (ČSDS) přešly do vlastnictví Národního muzea v roce 2003 na základě darovací smlouvy mezi Národním muzeem a Československým dokumentačním střediskem, o. p. s., které je pokračovatelem exilového ČSDS nezávislé literatury. Pod správou Archivu Národního muzea jsou tyto sbírky od 1. března 2016.

Ve sbírce Československé dokumentační středisko jsou uloženy archivní a knihovní fondy, i sbírky nepísemné povahy, které vznikly díky soustavným badatelským a akvizičním aktivitám prof. Viléma Prečana a darům osobností československého disentu a exilu. Jedná se hlavně o osobní fondy a pozůstalosti, písemnosti spolků, občanských iniciativ, institucí, politických stran, exilových nakladatelství a samizdatových dílen, dále novinové výstřižky, plakáty, fotografie, filmy, videozáznamy a audiozáznamy z období normalizace.

Knihovní fond ČSDS má rozsáhlé sbírky československého samizdatu – stovky knižních titulů zveřejněných v rámci samizdatových edic i mimo ně a desítky titulů samizdatových periodik. Je zde soustředěna knižní produkce československých exilových nakladatelství a úplná kolekce všech hlavních exilových časopisů. V knihovně je i menší sbírka polských samizdatových a exilových knih a časopisů, také cizojazyčná literatura o Československu a střední a východní Evropě, i fond novin a časopisů, které vycházely v ČSSR v 50.– 90. letech 20. století.

Československé dokumentační středisko nezávislé literatury (ČSDS) bylo založeno v březnu 1986 ve Spolkové republice Německo. Jeho zakládajícími členy byly významné osobnosti tehdejšího československého exilu: Jiří Gruša, František Janouch, Josef Jelínek, Ivo Kunstýř, Ivan Medek, Jiří Pelikán, Vilém Prečan, Karel Jan Schwarzenberg, Pavel Tigrid, Jan Vladislav a Ľubomír Ďurovič. Od listopadu 1986 sídlilo středisko v bavorském Scheinfeldu na zámku Schwarzenberg, kde mělo k dispozici pracovní a studijní prostory. Vedoucím a kurátorem Dokumentačního střediska byl od jeho založení historik Vilém Prečan. Ten byl i hlavním iniciátorem a hybnou silou vzniku střediska.

Dokumentační středisko od svého vzniku spojovalo funkce literárního archivu, specializované knihovny a badatelského, studijního, informačního a publikačního zařízení. V době nesvobody udržovalo spojení mezi českými a slovenskými nezávislými intelektuály a občanskými iniciativami a československým kulturním a politickým exilem. V popředí aktivit střediska stála péče o uchovávání všeho, co bylo doma neustále ohrožováno zabavením ze strany Státní bezpečnosti.

Systematicky sbíralo svědectví o nezávislém myšlení a tvorbě v Československu po roce 1948, o nezávislých kulturních, politických a náboženských aktivitách. Na prvním místě šlo o budování sbírek české a slovenské samizdatové literatury. Tyto původní samizdatové texty a periodika ČSDS kopírovalo a pravidelně je rozesílalo velkým knihovnám, redakcím exilových časopisů, rozhlasových stanic, a organizacím pro lidská práva. Takto napomáhalo tomu, že se díla nezávislé české a slovenské literatury a informace o domácím disentu plynule dostávaly do informačního systému svobodného světa.

Kromě toho ČSDS zásobovalo nezávislou intelektuální komunitu a opoziční skupiny v Československu knihami a časopisy vydávanými v zahraničí. Pomáhalo při pašování technického zařízení pro vydávání samizdatové literatury, jako byly např. kopírky a později i počítače. Zprostředkovalo styk a korespondenci nezávislých domácích tvůrců s jejich partnery – nakladatelskými, badatelskými a jinými institucemi v tehdejším svobodném světě.