Sbírka asijských kultur – Přední východ, Střední Asie a Kavkaz

První přírůstky se dostaly do muzea jako příležitostné dary krátce po jeho založení. Tyto dary byly většinou náhodného charakteru. Jednalo se o jednotlivé předměty – koberce, vzorky látek, oděvy a jejich doplňky. První větší sbírku daroval muzeu Alois Kašpar, kapelník, který pobýval na Krymu a ve Střední Asii. K rozšíření sbírky také přispěli tehdy významní cestovatelé, objevitel pramenů Tigridu, profesor Josef Wünsch (1842–1907), učitel Josef Kořenský (1847–1938), ale i básník a spisovatel Julius Zeyer (1841–1901). Podstatnou část sbírek Blízkého východu, Střední Asie a Kavkazu získalo Náprstkovo muzeum až v poválečném období různými dary a nákupy. Významnou část islámské sbírky tvoří předměty z kovu určené k běžnému dennímu užívání, jako jsou konvice, džbány, mísy, podnosy a talíře. Menší skupinu tvoří nádoby z arabských zemí. Převážná část sbírky pochází z oblasti Íránu a Střední Asie, a to především z období od poloviny 19. století do začátku 20. století. Součástí islámské sbírky jsou zbraně. Většina z nich pochází z 19. století, vzácněji se objevují zbraně starší. Šperky představují relativně malou část sbírky. Sbírka islámské keramiky není příliš rozsáhlá. Kromě nádob z počátku 20. století a z nedávné současnosti, jsou zde zastoupeny i starší a cennější předměty, soubor kameninových nádob s modrobílou malbou pod polevou z Íránu ze 17.–18. století a několik talířů z Izniku (Turecko) z 18.–19. století. Zvláštní skupinu předmětů představují perské laky z 18.–19. století. Sbírka islámské knižní kultury a malířství je zastoupena rukopisy nebo jednotlivými listy z rukopisů, tisky a malbou. K tradičním islámským řemeslům patří práce se dřevem, na němž se uplatňuje technika intarzie. Sbírka zahrnuje také ukázky textilu a oděvů z různých oblastí, zdobených tradičními barvířskými technikami, výšivkou a vytkávanými dekory.