Tmavomodrý svět Jaroslava Ježka. Národní muzeum připomíná 120 let od narození hudebního génia

Hudba Jaroslava Ježka ani po více než osmdesáti letech neztratila svou energii, vtip a nezaměnitelný rytmus. Národní muzeum u příležitosti 120. výročí narození jednoho z nejvýraznějších českých skladatelů 20. století otevřelo v Historické budově výstavu Tmavomodrý svět Jaroslava Ježka. Prostřednictvím fotografií, partitur, osobních dokumentů i autentických předmětů představí Ježka nejen jako autora neodmyslitelně spjatého s Osvobozeným divadlem a dvojicí Voskovec a Werich, ale také jako mimořádného skladatele, pianistu a improvizátora, který dokázal originálně propojovat klasickou hudbu, jazz a moderní hudební směry a zásadně ovlivnil podobu české populární kultury.

Panelová výstava připomíná skladatele prostřednictvím dvanácti tematických zastavení. První část zavede návštěvníky do Ježkova mládí a studentských let a představí jeho hudební inspirace i cestu, během níž se musel vyrovnávat s vážným zrakovým a sluchovým handicapem. Další část se věnuje jeho zásadnímu přínosu československé hudební kultuře, uměleckým kontaktům, vlastnímu orchestru, a především legendární spolupráci s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. Závěrečná část přibližuje Ježkův život a tvorbu v americkém exilu.

Na výstavních panelech návštěvníci uvidí rodinné fotografie i snímky Ježka s přáteli, učiteli a osobnostmi Osvobozeného divadla. Nechybějí partitury z jeho studentských let, tvorby pro Osvobozené divadlo ani z amerického období. Výstava představí také řadu osobních a úředních dokumentů – studentskou průkazku, vysvědčení, posudek Josefa Suka, redakční průkazku či otisky prstů, které byly součástí Ježkovy žádosti o vízum ve Spojených státech. Atmosféru doby doplňují divadelní programy a plakáty, diáře, osobní korespondence, karikatury nebo věnování od významných umělců.

Výstava představí i několik autentických Ježkových osobních předmětů ze sbírek Národního muzea – jeho charakteristické brýle s černými obroučkami, jednooký dalekohled, gramofonovou desku či partituru Sonáty pro klavír z roku 1940. Právě kulaté brýle se staly nepřehlédnutelnou součástí Ježkova vzhledu. Ve skutečnosti mu však téměř nepomáhaly vidět. Jeho zrak byl vážně poškozený a brýle sloužily do značné míry jako způsob, jak svůj handicap před okolím skrýt. Při orientaci mu více pomáhal jednooký dalekohled, mapy, a především mimořádná paměť, díky níž si dokázal rychle zapamatovat potřebné informace a pohybovat se s pozoruhodnou jistotou.

Silný příběh je spojen také s vystavenou Sonátou pro klavír, kterou Václav Holzknecht označil za jedno z vrcholných Ježkových děl. Na naléhání přátel byla v Americe zaslána porotě prvního ročníku mezinárodního hudebního festivalu a skutečně přijata do jeho programu. Z nejasných důvodů se však následně ztratila a na festivalu nakonec nezazněla. Místo ní byla uvedena skladba Bohuslava Martinů. Partitura se později k Ježkovi vrátila, celá událost jej však hluboce zklamala a na čas mu ztrpčila život v americkém exilu.

Výstava nezůstává pouze u fotografií a historických dokumentů. Prostřednictvím QR kódu se návštěvníci dostanou na online hudební platformu s playlistem Ježkových skladeb a dalšími informacemi, které rozšiřují samotnou výstavu. Poslechnout si budou moci například skladby Tři strážníci, Teď ještě ne, Pochod z karnevalu Umělecké besedy, Symfonická báseň nebo Píseň Vítězství, ale také unikátní nahrávku ze zkoušky s Československým dělnickým pěveckým sborem v New Yorku.

Jaroslav Ježek (25. září 1906, Praha – 1. ledna 1942, New York)
Jaroslav Ježek se narodil 25. září 1906 na pražském Žižkově. Od dětství trpěl zrakovým a sluchovým postižením, přesto vystudoval hru na klavír a skladbu na Pražské konzervatoři. Věnoval se divadelní, filmové, populární i klasické hudbě a stal se jedním z nejvýznamnějších představitelů české hudební avantgardy první poloviny 20. století. Výraznou stopu v československé hudební kultuře zanechal především jako skladatel spojený s Osvobozeným divadlem. Od roku 1927 úzce spolupracoval s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, pro jejichž hry vytvořil řadu dnes již legendárních melodií a písní, například v revuích a hrách Premiéra Skafandr, Caesar, Golem nebo Pěst na oko. Jeho hudba si získala mimořádnou oblibu a mnohé jeho melodie zlidověly již za jeho života. V roce 1939 byl spolu s Voskovcem a Werichem nucen kvůli sílícímu tlaku nacistického Německa emigrovat do Spojených států amerických. V New Yorku se zapojil do kulturního života československé komunity a až do své smrti 1. ledna 1942 pokračoval v hudební tvorbě. Jeho dílo dodnes představuje jedinečné propojení klasické hudby, jazzu, divadla a filmu.

Výstava Tmavomodrý svět Jaroslava Ježka bude v Historické budově Národního muzea otevřena do konce února 2027.