Vlasta Burian. Král komiků na gramofonových deskách

Vlasta Burian přišel poprvé do kontaktu s nahráváním v závěru roku 1922 pro britskou firmu The Gramophone Company Ltd., která obnovila svoje zastoupení v Československu po první světové válce, a její slavný label Concert Record Gramophone (od roku 1924 u nás známější jako His Masters Voice – dále jen HMV), na kterém je vyobrazený pejsek naslouchající „hlasu svého pána“. Pro HMV nahrával komické písně, na kterých ho u klavíru doprovázel v té době ještě neznámý R. A. Dvorský (1899–1966). Z této série vznikla celá řada nahrávek, které jsou i ve sbírkách Českého muzea hudby, výběrově: Burian ve škole, Burian cestující, ale i pěvecké výkony z jeho známých filmů jako např. C. a K. polní maršálek (1930, režie: Karel Lamač).

Po vypršení smlouvy s HMV uzavřel v roce 1932 kontrakt s československou firmou Ultraphon, kde se na jeho působení vzpomínalo takto: „Nahrávalo se s ním velmi dobře. Ovládal vždy plně svoji úlohu, avšak neměl ve zvyku dodržovat smluvené nahrávací termíny. Museli jsme ho mnohdy shánět po celé Praze a stávalo se, že připravený orchestr musel čekat ve studiu na jeho příchod. Jednou dokonce déle než celou hodinu, čímž ovšem nám vznikaly škody. Za to jeho výkony byly vždy výborné. Ani se neomluvil, jeho posuňkem a grimasou bylo vše smířeno. Byl uvítán s jásotem, jako by se nic nestalo – jen Ultraphon to musel zaplatit. Při nahrávání bylo veselo a všichni jsme se na to těšili.“

Vlasta Burian byl mimo jiné i vášnivým milovníkem sportu – cyklistiky a kopané (dokonce působil jako profesionální brankář u pražské Sparty). V roce 1937 tak pořídil jednu ze svých posledních nahrávek pro Ultraphon – pochod Sparta. Další nahrávky kvůli údajné nespolehlivosti a Burianovým finančním nárokům už pro Ultraphon nevznikly.

S příchodem druhé světové války a změnou několika politických režimů se neslavně proměnil i Burianův život. Po válce byl falešně obviněn z kolaborace s nacisty (aféra se skečem Hvězdy nad Baltimore), bylo znárodněno jeho Divadlo Vlasty Buriana a prakticky nemohl herecky vystupovat až do roku 1950. Nové nahrávky začaly vznikat pod národním podnikem Gramofonových závodů a jeho etiketou Supraphonu, na které je vyobrazen lev s lyrou (meziválečné československé firmy Ultraphon, pro kterou Burian nahrával, a Esta byly znárodněny). Fyzicky, a především psychicky náročná období během Protektorátu a těsně po válce si však vyžádala daň na Burianově zdraví. Vlasta Burian – král komiků zemřel 31. 1. 1962.

Závěr věnujme pamětníkům, milovníkům starých filmů, sběratelům, ale i pracovníkům zvukových fondů a sbírek paměťových institucí, kteří pravidelně inventarizují a zakládají na regál gramodesky z šelaku. Vzpomenete si, ve kterém filmu Burian „uklízel desky“?

Pokud ne, podívejte se na film To neznáte Hadimršku (1931, režie: Karel Lamač a Martin Frič, hudba: Jára Beneš). V jedné z mnoha komických scén z filmu můžeme vidět pracovníky gramofonového obchodu, jak uklízí do rytmu hudby jednotlivé desky. Načež do místnosti dorazí postava Hadimršky (v podání Vlasty Buriana), aby jim ukázala, jak rychle desky uklidit. Jednu po druhé tak hází do polic regálu. Křehké desky však končí rozbité za regálem, což postava Hadimršky komentuje: „Tak a teď to máte srovnaný!“

I v našich sbírkách se nachází řada předmětů spojená s Vlastou Burianem a jeho dobou. Chcete si některé z nich prohlédnout? Malá výstavka ve stálé expozici Českého muzea hudby (od 31. 5. 2023 do 10. 7. 2023) připomíná tohoto herce, jehož humor baví několik generací už téměř 100 let nejen ve filmech pro pamětníky, ale i na gramofonových deskách.

Autor článku: Michal Studničný

Zdroje:

• GÖSSEL, Gabriel a Český rozhlas. Fonogram, 2: Výlety k počátkům historie záznamu zvuku. Praha: Radioservis, 2006, s. 125. ISBN 80-86212-44-0.
• HOSŤÁK, Jan a Jan MÜLLER, ed. Ultraphon: triumf českého gramofonového průmyslu = triumph of the Czech record industry. Praha: Národní technické muzeum, 2022. s. 201. ISBN 978-80-7037-347-7.
• MESZNER, Jindřich. Dějepis zvukového záznamu: studijní materiály. Praha: [s.n.], 1984, s. 54–59.