Premiéra Dvořákovy Armidy

Dvořák zkomponoval svou poslední operu, která je zároveň jeho posledním dokončeným dílem, během značně krátké doby – od první skici datované 2. března 1902 po finální verzi orchestrální partitury s nejmladším datem 17. srpna 1903 uplynul rok a půl. Datum, které si zapsal k závěrečné scéně opery, je však ještě červnové a doprovází ho Dvořákova tradiční formulace: „Bohu díky! Dokončeno dne 29. června 1903. O pouti na Slivici.“

Zkoušky na premiéru byly zahájeny v říjnu 1903. Tehdejší šéf opery Karel Kovařovic začal zkoušet se zpěváky jejich party s klavírem, ale již začátkem ledna 1904 se náhle ohlásil silně přepracovaným a na základě toho si u ředitele Národního divadla vyžádal dvouměsíční dovolenou. Místo zkušeného Kovařovice byl k nastudování Armidy vybrán operní sbormistr František Picka. Tato změna vyvolala řadu spekulací – jedni byli pohoršeni nad výběrem neznámého dirigenta, druzí obviňovali Kovařovice, že odjel na dovolenou ze strachu, že Armida bude mít větší úspěch než jeho opera Na starém bělidle. Jiní zas dirigenta nařkli z toho, že Armidu nechce dirigovat, jelikož sám před lety rozpracoval operu na stejné libreto. Odjel si Kovařovic skutečně na francouzskou riviéru léčit nervy nebo měli jeho kritici pravdu? Podle svědectví dirigentova syna, trpěl Kovařovic už od Vánoc silnou nervózou, která byla způsobena nemocí a posléze smrtí jeho matky. Je také pravda, že Kovařovic měl kvůli svému nekompromisnímu jednání na pozici šéfa opery řadu nepřátel, kteří jeho indispozici rádi využili k publikování pomlouvačných zpráv.  

Sám Dvořák byl přítomen na všech zkouškách Armidy, některé dokonce sám vedl. Zkoušky ale neprobíhaly podle jeho představ, někdy dokonce do jejich průběhu velmi ostře zasahoval. Podle tvrzení Dvořákova syna Otakara přišel skladatel jednou po prudší srážce domů s partiturou, kterou sebral Pickovi z dirigentského pultu a prohlašoval, že operu provést nedá. Dusnou atmosféru během zkoušek potvrzuje i svědectví Dvořákova přítele, skladatele Leoše Janáčka, který se zúčastnil generální zkoušky: „Neviděl jsem Dra. Dvořáka nikdy tak podrážděného jako při generální zkoušce Armidy. Nebylo divu; taktovka nevládla tělesu, pan Pták pro churavost nedošel; kostýmy účinkující svlékali, zkouška nedokončena.“

Nejen tyto problémy provázely průběh zkoušek – těsně před premiérou onemocněl představitel jedné z hlavních rolí Bohumil Pták (Rinald), kvůli němuž byla premiéra odložena. Zprávy z deníku Národní politika informovaly o dalším posouvání termínu – po několikerém přesunutí bylo konečně určeno datum 25. března 1904. 

Hlavní role Armidy se ujala Růžena Maturová, pro kterou Dvořák tuto úlohu psal jako vyjádření vděku za to, jak skvělým způsobem ztvárnila Rusalku. Stejně tak tomu bylo v případě tenoristy Bohumila Ptáka – kvůli němu napsal Dvořák roli Rinalda v nižší poloze. Jako čaroděj a vládce v Sýrii Ismen účinkoval Bohumil Benoni, jako král v Damašku Hydraot Emil Pollert, jako vůdce křižácké výpravy Bohumír z Bouillonu Václav Viktorin a jako poustevník Petr Václav Kliment. Výkony pěvců hodnotila kritika velmi pozitivně, přičemž obzvláště vyzdvihovala Růženu Maturovou a Bohumila Benoniho, který zastínil i Bohumila Ptáka v roli Rinalda.

Inscenace se nesetkala s přílišným úspěchem z hlediska výpravy. Režie se ujal tehdejší basista a zároveň režisér Robert Polák, který také vystoupil v opeře jako člen rytířské družiny. Autorem scénické výpravy byl patrně Robert Holzer. Dnes si již těžko představíme realizaci scén všech čtyř jednání opery. Jak ale dosvědčuje kritik Národní politiky, realizaci premiéry divadlo příliš velkou pozornost nevěnovalo: „Nad to scenická úprava ve své šablonovitosti a primitivnosti přímo ubíjí ilusi, již by měla podporovati. Jsme přesvědčeni, že Vrchlický a Dvořák jinak představovali si na moderním jevišti kouzelné výjevy v „Armidě“, jíž režie zhošťuje se jako věcí nepohodlných, bez invence a snahy po efektu účinném, nedovedeme se místy uvarovati ani směšnosti svého opatření. Nemysleli jsme, že dílo Dvořákovo v této příčině tak ledabyle bude vypraveno.“ Kritika se shodla na dobrém hudebním provedení. Pochválila zejména sólisty, a dokonce i dirigenta Picku, který se podle kritiků svého úkolu zhostil se ctí. Kritici se téměř vzácně shodli na nízké kvalitě libreta, na bohatosti Dvořákových melodií a na instrumentační novosti opery. Co bylo hojně diskutováno, bylo stylové určení opery.

Po premiéře následovalo pouhých šest repríz a v další sezóně byla opera uvedena pouze jednou hned na jejím začátku a poté úplně stažena z repertoáru. Premiéru Armidy nebyl Dvořák ze zdravotních důvodů schopen shlédnout do konce. Musel opustit divadlo během představení a nemohl se tak objevit na jevišti ani při děkovačce. Publikum ho vyvolávalo marně. Antonín Dvořák zemřel krátce po premiéře 1. května 1904 na následky onemocnění, o jehož původu se dodnes vedou dohady.

Autorka článku: Mgr. Veronika Vejvodová, Ph.D.