„Prodaná nevěsta – pánové – jest vlastně jen hračka. Já jsem ji skládal ne ze ctižádosti, nýbrž ze vzdoru, poněvadž se mi po Braniborech vyčítalo, že jsem wagnerián a že bych ani v národním lehčím slohu nic nedovedl. Tu jsem hned běžel k Sabinovi, aby mi udělal libreto, a napsal jsem Prodanou nevěstu dle tehdejšího mého zdání tak, že se jí ani Offenbach nevyrovnal; a hle, ona byla mi příčinou dne tak slavnostního!“ Těmito slovy komentoval Bedřich Smetana na slavnostním banketu Umělecké besedy velkorysé oslavy spojené se 100. představením Prodané nevěsty 5. května 1882. Na tak vysoký počet představení Prodaná nevěsta dosáhla díky tomu, že na rozdíl od ostatních českých oper, včetně Smetanových, zůstala jako jediná již od své premiéry 30. května 1866 trvale na repertoáru Prozatímního divadla, i když počty jejích představení nebyly v jednotlivých letech nijak vysoké. Sám Smetana byl popularitou své první komické opery překvapen a občas jej i mrzelo, že jeho další opery, které považoval z hudebně-dramatického hlediska za dokonalejší, zůstávají v jejím stínu.
Přestože se Prodaná nevěsta od počátku těšila všeobecné oblibě, prodělala několik zásadních proměn, než dospěla do podoby, v níž ji známe dnes. Tolika úpravami jako ona neprošla žádná Smetanova opera. Původně byla dvouaktová, měla jen 21 zpěvních čísel spojených prózou a neobsahovala žádné tance, jinou podobu měla také komediantská scéna. Teprve v letech 1868-1869 postupně přibyla nová taneční i zpěvní čísla, opera byla rozdělena do tří dějství a do dnešní podoby se proměnil výstup komediantů. Do svého definitivního tvaru opera dospěla až v roce 1870, kdy Smetana nahradil mluvené partie zpívanými recitativy. Ke změnám jej vedly jednak praktické divadelní zkušenosti, které postupně získal jako kapelník opery Prozatímního divadla, připomínky kritiky i některých přátel a také snahy o prosazení díla v cizině. Konkrétně koncem 60. let v Paříži, kde však z uvedení sešlo, a v roce 1871 v Petrohradě. Prodaná nevěsta se už tehdy stala uznávaným vzorem české národní opery a svými díly na ni reagovali i někteří další čeští skladatelé. Při 50. představení 24. října 1874 Smetana poprvé Prodanou nevěstu nedirigoval, protože byl již hluchý, a její další život na operní scéně Prozatímního divadla se tak začal odehrávat bez jeho přímé účasti.
Ve 2. polovině 70. let se Smetanovi postupně dostalo všeobecného uznání a ocenění jeho zásluh o českou hudbu. Jejich projevem byly i některé velkoryse koncipované oslavy u příležitosti významných provedení jeho děl nebo jeho životních jubileí. Poprvé to bylo při premiéře, resp. následující benefici opery Hubička (1876), následoval koncert k 50. výročí Smetanovy koncertní činnosti (1881), první souborné provedení cyklu Má vlast (1882). Největší oslavy se však uskutečnily právě při 100. provedení jeho nejpopulárnější opery. Divadlo bylo v ten den zcela vyprodáno, operní orchestr i sbor byly posíleny a na konci představení následoval na otevřené scéně hold Smetanovi, při němž od delegací spolků a dalších institucí a zástupců obcí a měst z celých Čech přijímal gratulace a dary: „Když pak dozněly poslední zvuky oblíbeného sboru ku konci opery, rozestoupili se účinkující sólisté i ostatní na dvě strany, a se sufit spuštěn nápis z růží upravený ‚Sláva mistru Smetanovi‘, dostoupil jásot obecenstva svého vrcholu. Za hlaholu trub a kotlů přiveden Smetana slečnou Sittovou a panem Vávrou do středu jeviště. […] na to přicházeli z obou stran deputace přinášející věnce;“ (časopis Dalibor 10. května 1882). Smetana obdržel také velké množství blahopřejných telegramů a diplomy čestného členství od některých spolků. Již během slavnostního dne mu byl v soukromí předán čestný finanční dar v podobě vkladní knížky Městské spořitelny pražské s vkladem 2070 zlatých. Tato částka byla výsledkem celonárodní sbírky, kterou zorganizovaly tři významné pražské spolky – Umělecká beseda, zpěvácky spolek Hlahol a Akademický čtenářský spolek – a do níž přispěli jednotlivci, spolky i obce. Šest členů operního sboru, kteří účinkovali ve všech sto představeních opery mu věnovali „znamenitě provedené chromofotografické skupení jmenovaných členův sboru v malebném kroji plzeňském.“ O průběhu oslav širokou veřejnost podrobně informoval ústřední, regionální i hudební tisk. V reakci na úspěšné jubilejní představení proto divadlo „na všeobecnou žádost“ zařadilo 7. května 1882 opakování stého představení opery. 14. dubna 1883 pak Prodaná nevěsta definitivně uzavřela provoz Prozatímního divadla a tím i první epochu samostatné české profesionální operní scény a také první etapu provozování Smetanových oper.
Autorka článku: Olga Mojžíšová
