Entomologické sbírka – Hymenoptera (Blanokřídlí)

Základní sbírka blanokřídlého hmyzu zahrnuje podle hrubého odhadu 550 000 sbírkových exemplářů. Těžištěm sbírkového fondu je materiál ze střední a jihovýchodní Evropy, obohacený o početný materiál ze společných expedic do Íránu a Turecka v minulém století a o další materiál z individuálních sběrných cest pracovníků entomologického oddělení (EO) především do Asie, Austrálie a Jižní Ameriky.

Zastoupení jednotlivých skupin je však nerovnoměrné a závisí na specializaci kurátorů, kteří zde působili nebo současně působí. K nejvýznamnějším pracovníkům referátu Hymenoptera patřil bezesporu Zdeněk Bouček, jehož sbírka nadčeledi Chalcidoidea patří k světově proslulým a nejvýznamnějším sbírkám svého oboru a obsahuje také největší množství typového materiálu (více než 2 000 individuálních položek). Nepochybně největší zásluhou má Z. Bouček, na tom že jako kurátor vnesl do dosud neuspořádané sbírky blanokřídlého hmyzu, tvořené dílčími sbírkami získanými nákupy, dary, odkazy nebo ze sběrných exkurzí pracovníků oddělení, konečný řád a systematicky uspořádal veškerý stávající materiál do jedné ústřední sbírky. Díky jeho kreativní sbírkotvorné činnosti tak sbírka blanokřídlých zaznamenala prudký rozmach, jehož výsledkem bylo podstatné navýšení sbírkového fondu pocházejícího jak z četných sběrných tuzemských a zahraničních exkurzí, tak i vzájemné spolupráce s našimi i zahraničními renomovanými odborníky a muzei.

I když je role dr. Boučka v tomto ohledu nezpochybnitelná, bylo by chybou se nezmínit i o některých dalších významných externích pracovnících, kteří svou činností vytvořili základ budoucího rozvoje sbírky blanokřídlých v EO NM. K těm nejvýznamnějším patřili zejména O. Šustera a V. Zavadil, kteří bezplatně zpracovávali, determinovali a systematicky uspořádali sbírky blanokřídlého hmyzu. Jejich později odkázané vlastní rozsáhlé determinované sbírky blanokřídlých obsahující především materiál z bývalého Československa, tvořily nosný pilíř centrální systematické sbírky blanokřídlých, přičemž právě Zavadilova sbírka svou vzorovou preparací a pečlivou determinací budí dosud u všech odborníků zasloužený obdiv.

Za neméně významnou lze považovat i sbírku lumků z palearktické oblasti F. Gregora staršího o rozsahu cca 70 000 exemplářů, zahrnující i typy, a rovněž odkazem získanou dokladovou sbírku středoevropských mravenců M. Záleského, průkopníka myrmekologie v ČR. I po odchodu Z. Boučka do emigrace pokračovali jeho následovníci v jeho stopách a obohatili sbírkový fond referátu o další významné přírůstky zejména oborových specialistů získané především nákupy z jejich pozůstalostí. K těm nejvýznamnějším patří sbírka palearktických zlatěnek a kutilek V. Balthasara čítající cca 7 500 exemplářů včetně typového materiálu, systematická sbírka palearktických druhů čeledi poskočilkovitých (Encyrtidae) A. Hoffera s cca 16 000 z většiny určených jedinců a více než sto typovými exempláři, a sbírka lumků J. Šedivého obsahující rovněž řadu typů.

V současné době sbírku nadále cílevědomě obohacují a rozvíjejí pracovníci oddělení. Největší rozšíření za posledních dvacet let (včetně typového materiálu) zaznamenala původně úzce regionální sbírka čeledi stíněnkovitých (Diapriidae), která má v současné době celosvětový rozsah a patří k největším v Evropě, a jejíž součástí jsou i typové série nově popsaných druhů z celého světa, včetně České republiky, a také sbírka širopasých blanokřídlých (Symphyta), se sedmdesáti třemi prvonálezy z České republiky a zatím jedním, rovněž z našeho území nově popsaným druhem.