Zdá se vám, že v Evropě už není co objevovat? Není to tak. Dvě výpravy organizované v letech 2016 a 2017 mykologickým oddělením Národního muzea do Bělověžského pralesa (Puszcza Białowieska) přinesly senzační objev dosud neznámé houby. Byla nazvána Cyphelloporia bialoviesensis, česky trubičkovec bělověžský. Ve vědeckém časopisu Phytotaxa toto jméno vyšlo přesně v den 23. 3. 2023.
Plodnice trubičkovce se skládají z tisíců úzkých bělavých rourek, které jsou hustě nahloučené vedle sebe. V dospělosti mají délku až 1 centimetr a vytvářejí několik decimetrů až metrů široké povlaky na padlých tlejících kmenech smrku. V přírodě se tak velká a nápadná houba nedá přehlédnout. Je tedy záhadou, proč byl trubičkovec popsán jako nový druh pro světovou vědu až v roce 2023, když do Bělověžského pralesa mykologové jezdí už přes sto let. Byl tam za starých časů vzácnější?
Houbu poprvé sebral polský mykolog Stanislav Domański v roce 1962 a uložil ji do herbáře v Krakově jako neznámý druh. Pak ji na lokalitě od roku 2009 sledoval další polský mykolog Dariusz Karasiński. Poté přišly už zmíněné cesty českých a moravských mykologů. Jejich účastníci nezávisle na sobě záhadnou houbu sebrali a po vzrušených debatách se shodli na tom, že nic takového na svých výpravách po Evropě i světě neviděli. Po návratu do Česka organizátor výprav, Jan Holec z Národního muzea, napsal D. Karasińskému, zda trubičkovec nezná. Karasiński odpověděl, že ano, a že se chystá tento nový druh popsat ve spolupráci s dvěma maďarskými kolegy. Naši mykologové se rozhodli ctít prioritu polsko-maďarského týmu a popis jim přenechat. Po čase však tomuto týmu došly síly a odborný článek stále nevycházel.
O prvenství při popisování nových druhů soutěží vědci z celého světa podobným způsobem jako sportovci na hřišti. Kdo první zveřejní popis druhu a jméno, vyhraje. Čeští mykologové se začali obávat, že trubičkovec najde a popíše někdo jiný. Po jejich naléhání došlo v roce 2022 k oživení prací. Jan Holec se stal editorem společného článku a D. Karasiński jeho prvním autorem. Z české strany pomáhal Daniel Dvořák z Masarykovy univerzity v Brně a špičkový molekulární mykolog Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR. Ten podle sekvencí DNA jednoznačně potvrdil, že trubičkovec zatím nikdo jiný na světě nesbíral, a že je svými znaky tak vzdálený od všech popsaných hub, že si zaslouží klasifikaci do samostatného rodu. Jeho latinské jméno (Cyphelloporia) spojuje vlastnosti dvou skupin hub – chorošů rodu Poria a zároveň takzvaných cyphelloidních hub, které tvoří malé, samostatné, rourkovité plodnice. Žádná z nich ale nemá rourky tak dlouhé a nahloučené do tak velkých povlaků jako trubičkovec bělověžský.
Tento napínavý badatelský příběh ukazuje dvě věci. Naše poznání přírody nekončí, stále je co objevovat a vědecké výpravy na zajímavé lokality mají nesmírný význam. Jako velké zdroje biologické rozmanitosti fungují nejen vzdálené tropické pralesy, ale i zachovalé evropské lesy. Bělověžský prales je unikátním ostrovem původní přírody zejména pro ty organismy, které v člověkem ovlivněném prostředí žít nemohou. Objev trubičkovce je dalším důležitým argumentem pro co nejpřísnější ochranu Bělověžského pralesa. Ta spočívá hlavně v tom, abychom se my lidé občas vzdali své snahy přírodu neustále ovlivňovat a usměrňovat, ale nechali velkolepé přírodní děje probíhat alespoň v rezervacích.
Zdroj: Karasiński D., Nagy L.G., Szarkándi J.G., Dvořák D., Kolařík M., Holec J. (2023): Cyphelloporia bialoviesensis (Fungi, Agaricales) – a new genus and species for a giant cyphelloid fungus from Białowieża virgin forest in Poland. – Phytotaxa 589(2): 119–136.
https://www.biotaxa.org/Phytotaxa/article/view/phytotaxa.589.2.3
