Narození dítěte v lidovém prostředí a rituální vliv obřadní textilie – koutní plachty

Tématem publikace je narození dítěte v lidovém prostředí a koutní plachta v Čechách a na Moravě od 18. století do 19. století. Postavení těhotné ženy bylo vymezeno danou kulturní tradicí, žena po celé jeho období musela respektovat mnoho zákazů a příkazů. Dominantním cílem bylo, aby byl zajištěn úspěšný porod zdravého dítěte. Narození dítěte a jeho vstup do života představuje klíčový moment lidského života, doprovázený obyčeji, zvyky a obřady rodinného cyklu. Tradice spjaté s narozením se pojí k delšímu období před narozením, době těhotenství, provázejí samotný porod, okamžiky bezprostředně po narození a období šestinedělí.
Kout měl ve venkovském prostředí ve světnici své ustálené funkce, a to všechny čtyři kouty. Mnohonásobný význam měl vlevo „kout koutnicový“. Zde bylo lože mladých manželů a zde také ležela „za koutnicí“ matka „šestinedělka“. Kout svou užitnou funkcí představoval i posvátný prostor, který jí i dítěti poskytoval symbolické bezpečí a ochranu. Koutní vyšívanou plachtou se izolovalo novorozené dítě a jeho matka. Patří k nejstarším dokladům lidového textilního umění. Cenný soubor koutních plachet celých a jejich torz, který je dnes součástí Etnografické sbírky Národního muzea, obsahuje 2 246 exemplářů z Čech, Moravy a Slovenska. Fond Národního muzea tak patří mezi nejrozsáhlejší sbírky koutních plachet v České republice. Chronologicky zahrnuje období převážně od 17. století do 2. poloviny 19. století, jsou zde i v malém množství koutní plachty z 20. století.