Národní památník na Vítkově

Podrobnější informace k přístupnosti objektu dle mapování POV

Historie budovy

Národní památník na Vítkově v sobě odráží dějinnou zkušenost našeho státu. Jeho počátky spadají do období po první světové válce, kdy vznikla myšlenka postavit na Vítkově památník československým legionářům. V roce 1928 byl položen základní kámen Památníku národního osvobození, autorem architektonického návrhu byl Jan Zázvorka. Slavnostního otevření, plánovaného na výročí založení státu v roce 1938, se však Památník nedočkal. V období Protektorátu Čechy a Morava byl obsazen Němci, kteří zde vytvořili sklad wehrmachtu.

Po ukončení druhé světové války byl přenesen hrob Neznámého vojína do Památníku. V současné době se zde nacházejí ostatky neznámého vojína od Zborova, Dukly a také hrob generála A. Eliáše a jeho manželky.

Nedílnou součástí Památníku je také největší jezdecká plastika ve střední Evropě Jan Žižka z Trocnova sochaře Bohumila Kafky. Model sochy dokončil Kafka již v roce 1941, ale ke slavnostnímu odhalení došlo až na výročí bitvy na Vítkově 14. července 1950.

V roce 1948 byl Památník předán do rukou státu. Náplň původní funkce se však změnila a od roku 1951 zde byli pohřbíváni významní představitelé Komunistické strany Československa. O dva roky později zde bylo vybudováno mauzoleum prvního „dělnického“ prezidenta Klementa Gottwalda. Mauzoleum K. Gottwalda bylo dostupné do roku 1962, poté bylo balzamované tělo zpopelněno.

Po roce 1989 byly veškeré ostatky vráceny rodinám zesnulých, či uloženy do společného hrobu Komunistické strany na Olšanském hřbitově v Praze. V roce 2000 se Národní památník na Vítkově stal součástí programu o rehabilitace památek spjatých s dějinami 20. století, o rok později se stal součástí Národního muzea a od října 2009 po několikaleté rekonstrukci byl opět otevřen pro veřejnost.

K 1. 6. 2024 přešel Národní památník na Vítkově do rukou Ministerstva obrany a je nyní součástí Vojenského historického ústavu.