Epozice je do odvolání UZAVŘENA.
Expozice Lapidária Národního muzea, nazvaná "Památky kamenosochařství v Čechách od 11. do 19. století", seznamuje návštěvníka v úvodních vitrínách se způsobem těžby, s užitím a zpracováním hornin využívaných pro kamenosochařské práce a s péčí o poškozené kamenné artefakty.
V dalších sálech prezentuje v chronologickém sledu od konce 11. do konce 19. století památky pocházející z rukou obyčejných i vynikajících kameníků a průměrných i nejlepších sochařů. Nalezneme tu architektonické články prosté i náročně zdobené, jako sloupky, okna, portály, svorníky, klenáky, chrliče, fiály, konzoly, baldachýny, dále ryté i reliéfní náhrobky, vodní nádrže a kašny i fontány, pamětní desky, reliéfy, zahradní vázy a sochy, sousoší a pomníky atd.
Mezi exponáty jsou mnohá díla, která patří mezi nejkvalitnější umělecké projevy v dějinách českého výtvarného umění. Jmenujme alespoň nejznámější z nich: tympanon z Oldříše, nejstarší monumentální reliéf v českých zemích (čís. kat. 51), nádherný a historicky cenný dětský náhrobek Přemyslovny Guty II. (75), tzv, kouřimské Ivy, nejstarší dochovanou prostorovou skulpturu z českého území (76), soubor rytých náhrobků z Ostrova u Davle (95-103), vynikajíci skulptury z huti Petra Parléře, zdobící původně Staroměstskou mosteckou věž (179-186), torzo populárního Bruncvíka z Karlova mostu (215), části renesančnl Krocínovy kašny ze Staroměstského náměstí (251), zbytky nejstaršího mariánského sloupu v Čechách, vytvořeného Janem Jiřím Bendlem r. 1650 pro Staroměstské náměstí (276-288), jezdecký pomník sv. Václava od téhož autora, určený pro pražský Koňský trh, dnešní Václavské náměsti (295), několik sousoší zdobících původně Karlův most, vytvořených Ottaviem Mostem, Janem Brokofem, Matějem Václavem Jäckelem, Ferdinandem Maxmiliánem Brokofem a Matyášem Bernardem Braunem (301, 314, 315, 319-321).
Mezi další vynikající díla patří zlacená socha P. Marie z morového sloupu na Hradčanském náměstí od F. M. Brokofa (334), Brüderleho figurální kašna z Lorety (354), klasicistní sochy Ignáce Františka Platzera z pražského paláce Goltz-Kinských (377-380), empírová kašna z Uhelného trhu v Praze od Františka Xevera Lederera (383), tzv. Podomek od Josefa Malínského (388) či figurální náhrobky od Václava Prachnera (390-391). Pozoruhodné jsou i dva z nejstaršich pražských bronzových pomníků, oslavující císaře Františka I. a maršála Radeckého, práce bratrů Maxů (399 a 404).
Památky soustředěné v Lapidáriu Národního muzea pocházejí většinou z budov zbořených během velké asanační vlny, která zasáhla Prahu na přelomu 19. a 20. století. Mnohé kusy jsou z opravovaných kostelů, některé byly ze svých míst odstraněny, neboť ztratily svou původní funkci (kašny, pomníky), mnohé byly poničeny přírodními katastrofami či prostě zestárly a byly pro špatný stav nahrazeny kopiemi.
Významné celky byly získány archeologickým výzkumem vedeným muzeem (Ostrov u Davle, Vyšehrad), některé kusy pocházejí i z náhodných nálezů v terénu. V současné době, kdy vlivem zhoršeného klimatu kamenné památky chátrají rychle vzrůstajícím tempem, se do Lapidária dostávají především ohrožené originály, nahrazované na místě kopiemi. V roce 1997 bylo Lapidárium v mezinárodní soutěži zařazeno mezi 10 nejkrásnějších muzejních expozic v Evropě.
Expozici odborně spravuje Oddělení starších českých dějin Historického muzea Národního muzea.
