Liber viaticus Jana ze Středy. Zmenšená reprodukce a komentářový svazek

Liber viaticus, breviář litomyšlského a olomouckého biskupa Jana ze Středy, patří k nejdůležitějším rukopisům české knižní malby. Kodex byl podle uvedení úřadu litomyšlského biskupa u jména objednavatele na jednotlivých aperturách napsán v rozmezí let 1353–1364. Po obsahové stránce jde breviář v uspořádání, které bylo v době po polovině 14. století typické, na závěr rukopisu byla ale dále dopsána část legendy o sv. Zikmundovi, list Pseudo-Dionysia Areopagity o umučení sv. Petra a Pavla a v poslední složce rukopisu, doplněné s malým časovým odstupem, oficium Kopí a hřebů Páně a svatováclavská legenda Crescente religione christiana sestavená Karlem IV. Kodex je dnes uložen v Knihovně Národního muzea pod signaturou XIII A 12. Jeho jménem neznámý iluminátor, označovaný podle tohoto svého nejvýznamnějšího díla Mistr Viatiku, ovlivnil knižní iluminaci i v evropském měřítku. Přesto je nynější zmenšené faksimilové vydání rukopisu a doprovodný komentářový svazek první monografií, která se kodexu věnuje a osvětluje jeho vznik a význam z různých pohledů a v rozdílných kontextech.

Úvodní studie I. Hlaváčka podává obecný přehled o českých knihovnách v době Karla IV. Osobou objednavatele Jana ze Středy, který byl kromě své církevní kariéry rovněž významnou osobností dvora a kanceláře Karla IV., se zabývá M. Bláhová. Studie M. Dragouna přináší kodikologický popis rukopisu, který doplňuje detailní popis vazby od J. Tomšů. Většina komentářového svazku se poté věnuje výzdobě kodexu: jeho ikonografii (H. Hlaváčková), ornamentice (V. Kubík), zasazení do kontextu knižní malby a vlivu na další iluminátory (P. Brodský) a interpretaci jedné z iniciál (J. Homolka). Součástí svazku jsou rovněž výsledky materiálového a technologického průzkumu rukopisu (M. Ohlídalová, J. Dřevíkovská). Na základě jak zhodnocení kodikologického kontextu rukopisu, tak i díla Mistra Viatiku autoři příslušných částí datují vznik rukopisu do závěrečných let zmíněného časového rozmezí – do let 1363–1364, resp. 1361–1364.