Amadis Waleský, nebo Don Quijote? Rytířské příběhy španělského Zlatého věku a jejich putování za čtenáři 16.–18. století

Rytířské příběhy španělského 16. a 17. století a jejich evropský ohlas i úloha, kterou z hlediska vývoje světové prózy sehrály, je téma nesmírně vzrušující. Rytířské romány si získaly čtenáře všech věkových kategorií a společenských vrstev, na prahu renesance podnítily nebývalým způsobem rozvoj lidské fantazie, setřely hranice mezi realitou a fikcí a otevřely cestu k citovému prožívání fiktivního i reálného světa. Práce se opírá o poznatky vyplývající z dobových rukopisných a tištěných dokumentů různých typů knižních sbírek 16.–18. století dochovaných v Čechách a na Moravě (a částečně také v zahraničí). Hlavní pramennou základnu představují knihy, které nevznikly v 16. a 17. století v českých zemích, ale které byly do českého prostředí importovány z ciziny. Jsou to jednak díla vydaná v originále, jednak díla přeložená do jiných jazyků, zejména francouzštiny, italštiny a němčiny. Dalším významným pramenem jsou archivní dokumenty (především dobové knižní inventáře) přinášející dobové svědectví o tom, že tyto knihy v českém kulturním prostředí v daném období existovaly, šířily se a byly čteny. Autorka zkoumá nejen evropské putování španělských rytířských románů, ale zejména jejich cestu k českým čtenářům. Právě četba a znalost cizojazyčné importované literatury byla základním předpokladem pro vznik domácí literární produkce daného žánru – edicí, překladů a adaptací. Ohlas a přijetí španělských rytířských příběhů v českém prostředí měly svá specifika, historicky daná, a proces čtenářské a kulturní recepce byl značně odlišný od literární a čtenářské recepce v jiných evropských zemích. Jak tento proces recepce probíhal a jakou měl povahu, je rovněž předmětem autorčina zájmu.