Fragmenty (zlomky) pergamenu či papíru, použité ve vazbách mladších knih, dnes podrobně zkoumáme a nacházíme v nich velmi zajímavé doklady hudební i knižní kultury středověku a raného novověku. Ve srovnání s kompletně zachovanými kodexy nebo hudebninami jako bychom vstupovali do „mikrosvěta“, kde může o jedné knize svědčit jen několik pergamenových proužků či útržek papíru s těžko čitelnou notací. Nesrozumitelnost byla ostatně jedním z důvodů, proč se některé knihy postupně vyřazovaly, aby nakonec posloužily jako makulatura prodávaná na kila. K dalším důvodům patří např. změny v římskokatolické liturgii po Tridentském koncilu, které si vyžádaly novou edici liturgických knih, a rozvoj knihtisku, umožňující levnější a rychlejší produkci písemných památek. Díky výzkumu notovaných fragmentů se rozšiřují naše znalosti o repertoáru a vývoji notačních systémů, a ve šťastných případech dokonce dochází k významnému posunu v poznání našich hudebních dějin, tak jako se to stalo v roce 2016 při nálezu zlomku středověké varhanní tabulatury (Knihovna Národního muzea, sign. 1 D a 3/52) a brzy nato i fragmentu dvojhlasých skladeb z 13. století (Národní knihovna ČR, předsádky v rukopisu V E 15).
České muzeum hudby sice nemá svou vlastní sbírku středověkých rukopisů, fragmentům však věnujeme velkou pozornost. Proto se již podařilo určit, která z pergamenových vazeb je u nás ta nejstarší: na obal hudebně-teoretického spisu Quaestiones musicae od Johanna Spangenberga (vydáno v Norimberku asi roku 1550) byl použit pergamen z 9. století s textem týkajícím se církevního práva. Evidujeme fragmenty z antifonáře z přelomu 14. a 15. století, části rukopisných misálů ze 14. století i zlomek z tištěného misálu, pravděpodobně inkunábule francouzského nebo italského původu ze 2. poloviny 15. století. V některých případech jsou fragmenty při restaurování knih a hudebnin z vazeb vyňaty, aby je bylo možné prozkoumat, nebo jsou alespoň podrobně zdokumentovány a navráceny zpět na své místo. Pokud se podaří datovat papírové komponenty z lepenkových desek, zásadním způsobem takový poznatek přispěje k dataci vazby či k určení jejího původu. Jako příklad za všechny lze jmenovat Kutnohorský kodex z konce 16. století (NM-ČMH AZ 33), v jehož vazbě se našla korespondence adresovaná právě do Kutné Hory. Také část graduálu z 15. století byla sestavena ve spolupráci s restaurátorkou: v tomto případě se podařilo sloučit pergamenové přelepy z vazeb čtyř různých hudebních tisků z 1. poloviny 18. století, na hudebninách je nahradit jiným materiálem a fragmenty uložit jako nový rukopis se signaturou NM-ČMH AZ 89. Pro toto řešení jsme se rozhodli kvůli výjimečným českým poznámkám, které určují českou provenienci graduálu a dokonce potěší i etnografy („feria tertia na ženské pomnyhody“).
Zvláštní skupinu představují pergamenové zlomky v minulosti sňaté z vazeb, avšak bohužel bez příslušného popisu, takže dnes o jejich historii mnoho nevíme, pouze to, že do Národního muzea přišly spolu s klášterními konfiskáty v 50. letech minulého století. Po restitucích zůstaly ve fondu Českého muzea hudby jako dlouhodobá výpůjčka. Jedná se o cenné fragmenty z Královské kanonie premonstrátů na Strahově, z nichž některé pocházejí z 12. století, a o soubor fragmentů z benediktinských klášterů v Broumově a Břevnově.
Autorka textu: PhDr. Dagmar Štefancová
