Filmový dokument byl roku 2014 digitalizován v laboratoři Barrandov Studio a. s. a výsledek lze zhlédnout níže na stránce. V několikaminutovém snímku vystupuje Marie Zunová a její žákyně, které vyučovala kromě jiného také doma ve svém bytě v pražské Libni. S ohledem na hlubší studium pozůstalosti M. Zunové lze předpokládat, že uvedený dokument vznikl u příležitosti jejího šedesátiletého životního jubilea. Jména spoluúčinkujících žákyň ve filmu se podařila identifikovat na základě rozhovoru s bývalou žákyní Marie Zunové, jedná se o harfistky Alenu Kulhanovou-Kaderovou (nar. 1937) a Alenu Doubkovou (nar. 1936?).
O jejich profesorce Marii Zunové Skalské víme, že studovala harfu na pražské konzervatoři v letech 1911–1917 u Hanuše Trnečka a Julie Nessyové-Bächerové, po absolutoriu se dále vzdělávala soukromě mimo jiné u Alfreda Holého. Jako harfistka působila v orchestru České filharmonie (1915–1922), Národního divadla (1922–1946) a od února 1948 byla pedagogicky činná na Akademii múzických umění v Praze. Filmový dokument pochází z doby, kdy vyučovala harfu na pražské konzervatoři (1946–1959). Z její školy vyšla řada velmi dobrých žáků, činných v předních uměleckých tělesech domácích i zahraničních. Na jedné straně byla oblíbeným pedagogem, našlo se ale také více studentů, kteří měli velké výhrady k jejímu pojetí. Ve svém názorovém působení uměleckém, pedagogickém i soukromém byla výrazně poplatná režimu padesátých let dvacátého století v tehdejší Československé republice.
Po smrti M. Zunové v roce 1961 byl její odkaz převeden na Okresní národní výbor Praha 8 a odtud přešel pod správu Národního muzea. Pozůstalost tvoří unikátní soubor zahrnující sbírku hudebních nástrojů, ikonografického materiálu, početný archiv hudebnin pro harfu a úpravy některých skladeb, korespondenci, plakáty, programy koncertů, knihy, rešerše pro připravované knihy a materiály z výuky na pražské konzervatoři. Kolekce vznikala postupně v souvislosti s její umělecko-pedagogickou činností.
Součást ojedinělého fondu tvoří soubor dvaceti čtyř historických harf, které reprezentují víc než třetinu z celkového počtu harfové sbírky NM–ČMH. Většina nástrojů pochází od českých výrobců. Výjimečná je dvouřadá chromatická harfa se zkříženými strunami pařížského výrobce Pleyel–Wolff–Lyon & Cie z roku 1903, na níž Marie Zunová hraje v závěru pojednávaného filmu. Tento druh harfy představuje pravděpodobně jediný dochovaný exemplář na území České republiky. Zároveň dokládá snahu nástrojařů vyjít vstříc novým kompozičním požadavkům přelomu 19. a 20. století.
Marie Zunová harfy shromažďovala nejen z důvodů sběratelských, ale také s ohledem na svůj teoretický i praktický zájem o tento strunný drnkací nástroj. Filmový dokument zachycuje výuku na pozoruhodnou háčkovou harfu městského typu (NM-ČMH E 2006), jejíž srovnatelný protějšek nebyl zjištěn v žádné jiné muzejní sbírce. Kolekce deseti háčkových harf, které se uplatňovaly především v lidovém prostředí, tvoří výjimečný soubor nejen v rámci fondu NM-ČMH, ale také v kontextu České republiky. Sedm exemplářů z této sbírky zastupuje produkci přísečnickou i nechanickou, dvě významná harfenická centra na našem území.
Pozůstalost Marie Zunové, vykazující hluboký zájem o harfu ve více aspektech (hudební organologie, ikonografie a pedagogika), dnes tvoří jeden z nejvýznamnějších souborů svého druhu ve fondu NM–ČMH.
Autorka článku: Daniela Kotašová
