Muzeum Bedřicha Smetany sídlí na vltavském břehu v těsné blízkosti Karlova mostu v budově bývalé Staroměstské vodárny postavené 1883–1884 podle plánů architekta Antonína Wiehla na místě, kde původně stávaly staroměstské mlýny. Její architektonickou kompozici umocňuje bohatá sgrafitová výzdoba podle návrhů Josefa Ženíška a Mikoláše Alše. Díky tomu patří budova k nejkrásnějším novorenesančním stavbám v Praze.
Muzeum bylo založeno v roce 1926 Sborem pro postavení pomníku Bedřichu Smetanovi v Praze (od roku 1931 Společnost Bedřicha Smetany). Od počátku své existence systematicky shromažďuje rozsáhlé sbírkové fondy dokumentující nejen život a dílo Bedřicha Smetany, ale i jeho dobu a osudy jeho děl doma i v cizině od 19. století do současnosti. Sbírky byly zpočátku uloženy v Ústavu pro hudební vědu Karlovy univerzity, neboť budovu, v níž sídlí dodnes, získalo až v roce 1935. Veřejnosti bylo Smetanovo muzeum zpřístupněno 12. května 1936 slavnostním otevřením stálé expozice za přítomnosti tehdejšího československého prezidenta dr. Edvarda Beneše.
Správu vedla Společnost Bedřicha Smetany, v roce 1952 se muzeum stalo samostatnou státní institucí. V letech 1958–1975 bylo pod správou Památníku národního písemnictví a od roku 1976 přešlo jako součást nově vzniklého Muzea české hudby do svazku Národního muzea. Původní expozici vystřídala v roce 1964 nová instalace, současná expozice byla otevřena v roce 1998. V roce 1950 převzalo muzeum do správy i myslivnu v Jabkenicích, kde již v roce 1937 pomohlo vybudovat Smetanův památník. Tamní expozice následovaly v letech 1950, 1964 a 2003.
Vedle sbírkotvorné činnosti se Muzeum Bedřicha Smetany věnuje prezentaci výsledků své práce na veřejnosti, zviditelnění osobnosti skladatele a zejména otevření se široké společnosti všech věkových kategorií bohatými doprovodnými programy (koncerty, besedy, workshopy a dílny pro děti).
Současná, v pořadí třetí stálá expozice muzea byla zpřístupněna v roce 1998 (autoři: Olga Mojžíšová, Marta Ottlová – odborný scénář, Petr Fuchs – architektonické a výtvarné řešení). Obsah expozice zachovává klasickou monografickou podobu, koncentrovanou na život a dílo zakladatele české národní hudby, výtvarné řešení je veskrze netradiční.
Prostory jsou tematicky i architektonicky rozčleněny do tří částí:
- Zelený sál je věnován Smetanovu dětství, studiím, uměleckým začátkům v Praze 1. poloviny 19. století a jeho pětiletému působení v Göteborgu ve Švédsku a koncertním cestá do Německa a Holandska.
- Modrý sál zachycuje Smetanovy aktivity v letech 1862–1874, jimiž se významně podílel na budování pražského hudebního života (např. činnost v Hlaholu, Umělecké besedě aj., rozvoj filharmonických koncertů, působení v čele opery Prozatímního divadla).
- V růžovém sále je pojednáno poslední období Smetanova života, kdy po ohluchnutí žil a tvořil mimo Prahu. Smetanovým stěžejním dílům jsou věnovány „partitury“ s dokumenty k jejich vzniku a osudům, umístěné na zvláštních notových pultech, které je možné si od dirigentského pultu pomocí speciální taktovky ozvučit ukázkami ze Smetanovy tvorby podle vlastního výběru návštěvníka.
Expozice zahrnuje kopie Smetanovy korespondence, deníků a notových rukopisů, dobových vyobrazení aj. V originálech jsou tu portréty Smetany a dalších členů rodiny, klavír ze Smetanova majetku, některé jeho osobní památky a čestné dary od ctitelů.
Muzeum pravidelně pořádá i tematické výstavy, které stálou expozici doplňují a oživují o další smetanovská témata.
Expozice
