Kdo byl Miroslav Venhoda?
- 14. srpna 1915 narozen v Moravských Budějovicích
- 1934–1938 studium na Filosofické fakultě University Karlovy (literární věda, filosofie, estetika, dějiny umění, hudební věda)
- 1938–1939 studium v Římě na Pontificio Instituto di Musica Sacra
- 1939–1950 vede chlapecký soubor Schola Cantorum, vyučuje na středních školách, působí jako varhaník a regenschori v pražských chrámech
- 1950–1952 zaměstnanec Sběrných surovin
- 1952–1967 redaktor a hudební režisér Gramofonových závodů
- v 50. letech sbormistr různých těles, např. pražského Hlaholu
- 1956–1979 v čele souboru Noví pěvci madrigalů a komorní hudby (později Pražští madrigalisté), který sám založil
- 1979 u České hudební společnosti inicioval vznik Společnosti pro starou hudbu
- 10. května 1987 umírá náhle při autonehodě
V přístupu ke staré hudbě předběhl Miroslav Venhoda svou dobu na světové úrovni. Představu, jak by měla liturgická hudba vypadat, začal realizovat po návratu z Říma založením chlapeckého sboru Schola Cantorum. Jednalo se o internátní školu, zaměřenou hlavně na výuku duchovní hudby (gregoriánského chorálu, vokální polyfonie, hry na klavír, harmonium, varhany atd.), hudební teorie, ale také na tvůrčí práci výtvarnou, nástrojařskou a to všechno s laskavým rodinným zázemím a s důrazem na křesťanské hodnoty. Žáci, kteří se občas ocitali na hranici chudoby, si přivydělávali nejrůznějším způsobem, např. kolorováním obrázků, byli závislí na darech, přitom však studovali všechny předměty základní školy, pravidelně se účastnili liturgie a vystupovali na veřejných koncertech v Praze i mimo ni. Těch bylo kolem stovky včetně účinkování na Pražském jaru v roce 1949. K větší popularizaci zahájil Venhoda vydavatelskou činnost prostřednictvím časopisu Praporec. Po likvidaci klášterů v době Akce K byl zaměstnán jako dělník ve Sběrných surovinách. Později se stal hudebním redaktorem a režisérem Gramofonových závodů, kde se staral o folklorní edici písní.
Vedl Pěvecké sdružení pražských učitelů a v roce 1956 založil soubor Noví pěvci madrigalů a komorní hudby, který se roku 1967 transformoval v profesionální soubor Pražští madrigalisté. Soubor vznikl na půdě tehdejšího hudebního oddělení Národního muzea: někteří pracovníci ještě pamatují zkoušky Madrigalistů přímo v objektu Velkopřevorského paláce na Malé Straně – tehdejším sídle hudebního oddělení. Repertoár koncertů byl dramaturgicky vybírán tak, aby odpovídal dobové historické charakteristice jednotlivých hudebních období s ohledem na místo vystoupení. Soubor oživoval pozapomenuté hudební památky z doby gotiky, renesance i baroka. Hráči znovu propůjčovali hlas starým hudebním nástrojům ze sbírky Národního muzea nebo pro ně byly vyráběny přesné repliky. Pro soubor psali nové skladby současní skladatelé, např. Petr Eben. Jedinečným počinem byly pravidelné sobotní koncerty v 17:17 na schodišti Národního muzea, kde Madrigalisté objevili originální atmosféru místa s výbornou akustikou. Za koncerty na schodech byli v roce 1970 oceněni Cenou hlavního města Prahy. Od počátku soubor koncertoval také na zahraničních zájezdech. Při sympoziu Josquina des Prés v New Yorku v roce 1971, které se orientovalo na problematiku interpretace renesanční hudby, sklidili Pražští madrigalisté ze čtyř zúčastněných souborů největší úspěch. V roce 1977 vstoupili do svazku s Českou filharmonií. I poté, co Miroslav Venhoda předal vedení souboru Svatopluku Jányšovi (1979), inspirativní a objevná činnost Madrigalistů pokračovala, v určitou dobu pod hlavičkou agentury ARDO. Venhodovo náhlé úmrtí v roce 1987 zasáhlo celou muzikantskou obec, zvlášť ty, kteří se živě zajímali o historicky poučenou interpretaci staré hudby, jezdili na Kroměřížské semináře a nabírali od dříve narozených kolegů neocenitelné zkušenosti.
Miroslava Venhodu připomínáme během června malou výstavkou ve stálé expozici Českého muzea hudby.
Autoři článku: Marcel Ramdan, Dagmar Štefancová
