Klavír Filipa Topola se ve sbírkách Českého muzea hudby nachází již několik let. Přednedávnem se ale topolovský soubor, obsahující kromě nástroje ještě menší soubor fotografií, rozrostl o Filipovu osobní diskotéku a knihovnu, z velké části hudební. Všechny předměty Národnímu muzeu věnoval Filipův bratr, spisovatel Jáchym Topol.
Psí vojáci, které Filip Topol založil coby třináctiletý, si odbyli koncertní debut na chalupě Václava Havla na Hrádečku coby předkapela Plastic People of the Universe, kteří tehdy uvedli své Pašijové hry velikonoční. Bylo jasné, že skupina se bude pohybovat v podzemních vodách, byť v osmdesátých letech ji bylo lze vnímat nejen coby příslušníky takzvané „druhé generace undergroundu“, ale i v kontextu rockové nové vlny. Skupina tehdy také načas změnila název na „krycí“ P.V.O. (Psí vojáci osobně).
Poznávacím znamením Psích vojáků byla expresivní poetičnost Topolových textů a jeho divoká klavírní hra – legendy o tom, že nejeden koncert končil krví na rukou a klavíru, lze potvrdit očitými svědectvími i videozáznamy. Za extrovertní pódiovou prezentací se ale, jak ostatně prozrazují studiové nahrávky skupiny, skrýval citlivý muž, jenž ve vší té divokosti jako by neustále hledal klid a vyhovující časoprostor.
Jeho romantické tíhnutí a posluchačská pozornost patřily hudbě 17.–19. století. Někdy se viděl jako barokní varhaník v paruce – jeho varhanní improvizace v mikulovské Dietrichsteinské hrobce se ostatně dočkaly posmrtného vydání – jindy tíhnul k mozartovské lehkosti a samozřejmosti. Blízký mu byl svět monteverdiovských Benátek i operní stylizace a rozmáchlých gest.
Do hudebních nosičů a knih o hudbě podle svého bratra Jáchyma vkládal většinu finančních prostředků, CD a knihy si nechal blízkou přítelkyní posílat zejména z Francie. Pozůstalost, kterou v Českém muzeu hudby nyní spravuje a katalogizuje Centrum pro dokumentaci populární hudby a nových médií, obsahuje 1 224 titulů na kompaktních discích; často jde o vícediskové edice, zcela běžnými jsou 3CD a 4CD boxy s nezkrácenými operními záznamy. Nejčastěji se vyskytujícími skladateli jsou Georg Friedrich Händel, Joseph Haydn a zejména Wolfgang Amadeus Mozart – sbírka obsahuje i celou řadu Complete Mozart Edition, která na značce Philips vycházela v letech 1990-1991 a čítá 180 kompaktních disků rozřazených do pětačtyřiceti tematických boxů vybavených luxusními doprovodnými brožurami. (V celkovém počtu 1 224 titulů na kompaktních discích tedy mozartovská kompletní edice představuje počet 45 kusů.)
Nahrávky žánru rockové alternativy lze naopak spočítat na prstech jedné ruky – zjevně jde o disky, které Filipu Topolovi věnovali coby výraz úcty samotní hudebníci a které sám nejspíš neposlouchal.
Necelé dvě desítky VHS videokazet jsou opět z největší části mozartovské a jde o videozáznamy nastudování Mozartových oper. Výjimku tvoří Haydnovo oratorium Stvoření (na CD v pozůstalosti najdeme hned tři další provedení) a dvojice životopisných celovečerních filmů – Formanův Amadeus a Třicet dva krátkých filmů o Glennu Gouldovi režiséra Françoise Girarda.
Čestné místo ve sbírce 369 knih a dalších písemností zaujímají více než čtyři desítky životopisů a vybrané korespondence hudebních skladatelů z produkce francouzských nakladatelství Flammarion a Fayard. Zajímavými dokumenty jsou i památky na italskou cestu, kterou Filip Topol podnikl se svou francouzskou přítelkyní; bedekry, vstupenky, prospekty, poznámky apod. naznačují, že se hudebník na cestu důkladně připravoval, věděl, co přesně chce vidět, a na cestu, jež měla nejedno „hudební“ zastavení, později rád vzpomínal.
Pozůstalost Filipa Topola je tedy nejen pozoruhodným pohledem na hudební preference tvůrce spojovaného s oblastí rockového undergroundu, ale i objektivním obohacením a cennou referenční a badatelskou pomůckou.
Autor textu: Bc. Petr Ferenc
