Ondříček byl již od velmi mladého věku opěvován jako „král houslistů“ či „zázračný houslista“, který „obecenstvo přímo elektrizoval“. Často byl také přirovnáván k nejslavnějšímu z houslových virtuózů, Niccolò Paganinimu. K němu ho dokonce váže i jedna osobní příhoda: „Před dvěma lety, když cestoval František Ondříček po Italii, sklízeje všude slávu, navštívil Parmu, kde Paganini jest pochován. Achill Paganini, syn nejslavnějšího houslisty na světě, jest v Parmě usedlý, avšak jsa chatrného zdraví, zřídka vychází z příbytku svého. Když uslyšel o příjezdě Ondříčka, zaprosil si Čecha k sobě na návštěvu, jelikož byl dychtiv poznat muže, jejž tak často kladli na roveň s jeho otcem. Ondříček pozvání ihned vyhověl a v příbytku syna Paganiniova zahrál některé velenesnadné skladby knížete houslistů. Syn byl hrou českého mistra tak pohnut, že pravil: ‚Poznávám ve vaší hře svého otce.‘ A u vytržení ukázal českému houslistovi housle Amati, na nichž otec jeho hrával, když mu bylo sedm let a věnoval mu mimo to podobiznu a vlastnoruční podpis Paganiniho.“ (Dalibor 18, 1896, s. 30) Každý si uvědomí, že za úspěchem jeho umění stojí kromě talentu i disciplína a vytrvalost, se kterou si umění hry na housle osvojoval. Významnou roli v životě každého houslisty však hraje i nástroj, se kterým umělec spojí své síly a s jehož pomocí korunuje své umění.
Z celkového počtu patnácti známých Ondříčkových houslí spravuje České muzeum hudby pět nástrojů, a sice dvoje dětské housle (anonymní čtvrťové housle) a tři mistrovské nástroje francouzských a italských houslařů (Didier Nicolas Ainé, Gand & Bernandel Frères a Carlo Giuseppe Testore). Vůbec první mistrovský nástroj získal Ondříček během svých studií u Antonína Bennewitze na pražské konzervatoři darem od pražského houslaře Ferdinanda Augusta Homolky. Tyto housle používal i po odchodu do Paříže k Josephu Lambertu Massartovi, v jehož třídě ukončil v roce 1879 pařížskou konzervatoř. V interpretační soutěži pařížské konzervatoře získal tehdy první cenu s diplomem francouzského ministerstva školství a krásné nové housle, dar přední pařížské houslařské firmy.
Nástroj pochází z dílny Gand & Bernardel frères, kterou založili roku 1866 Charles Nicolas Eugène Gand, syn a žák proslulého Charlese Françoise Ganda, a bratři Gustave Adolphe a Ernst August, synové a žáci neméně proslulého Augusta Sébastiena Philippa Bernardela. Obě rodiny byly značně provázané, neboť oba otcové se řemeslu vyučili v dílně Nicolase Lupota a A. S. Ph. Bernardel pak pokračoval ještě v dílně Ch. F. Ganda. Oba mistři tudíž vyznávali společný řemeslný ideál a ve své práci se odkazovali na svého mistra Lupota. Ke spojení rodin v jednu firmu však došlo až v další generaci. Mezi lety 1866 a 1901 vyprodukovala firma více než tisíc nástrojů a smyčců, z nichž mnohé byly mistrovskými kusy, a získala si velké renomé. Kromě výroby vlastních nástrojů se firma věnovala rovněž obchodu s historickými mistrovskými nástroji a ve své dílně vyučila a zaměstnávala přední francouzské houslaře a výrobce smyčců (mj. Charles Peccatte, Pierre Simon, Joseph Henry, François Nicolas Voirin či Claude Thomassin). Historie této slavné houslařské značky končí v roce 1901, kdy byla dílna odkoupena firmou Caressa & Français.
Ondříčkův nástroj byl vyroben v roce 1878 jako opusové číslo 785. Na lubech se nachází zlatými písmeny napsané věnování: „PREMIER PRIX DÉCERNÉ EN 1879. à François ONDŘÍČEK CONSERVATOIRE NATIONAL DE MUSIQUE“. Podle Ondříčkova žáka Bohuslava Šicha si však mistr tyto housle nikdy neoblíbil natolik, aby s nimi koncertně vystupoval. Nástroj však rád zapůjčoval svým žákům. K těmto zápůjčkám se váže i jedna nemilá aféra, kdy Ondříček půjčil nástroj svému bratru Karlovi. Karel Ondříček (1863–1943), rovněž absolvent pražské konzervatoře a koncertní mistr Národního divadla, byl údajně poměrně bouřlivé povahy. Když mu bratr housle Gand & Bernardel zapůjčil pro koncertování, Karel nástroj na jaře roku 1883 po jednom z vystoupení dal do zástavy. Naštěstí ředitelem zastavárny byl Františkův přítel Josef Ort, který jej na tuto skutečnost neprodleně upozornil. Oba bratry to však rozkmotřilo natolik, že teprve po dvanácti letech, kdy Karel působil již jako koncertní mistr v Bostonu, došlo k usmíření. Housle Gand & Bernardel jsou dnes vystaveny ve stálé expozici Českého muzea hudby jako krásný příklad houslařského umění francouzských mistrů.
Autor článku: Mgr. Tereza Žůrková, Ph.D.
