Expozice
Expozice přibližuje životní příběh Jana Palacha a jeho protest, kterým chtěl 16. ledna 1969 vyburcovat veřejnost z rezignace, do níž upadala necelých pět měsíců po srpnové okupaci. V expozici jsou k vidění jak autentické předměty, tak interaktivní obrazovky, které zprostředkují návštěvníkům dobové obrazové a zvukové záznamy. Díky tomu návštěvníci poznají nejen rodinné prostředí, ve kterém Jan Palach vyrůstal, ale rovněž jeho další životní osudy až do ledna 1969. Expozice zachycuje i reakce společnosti a státní moci na Palachův čin nejen v roce 1969, ale také v následujícím období tzv. normalizace a rovněž po roce 1989.
Výstavy
Bohdan Holomíček
17. 8. 2025 – 16. 8. 2025
V roce 1969 působil Bohdan Holomíček v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově, které v letech 1959–1970 vedl osvícený ředitel Zdeněk Vašíček (filozof, historik, překladatel, disident, signatář Charty 77). Když 16. ledna 1969 došlo v Praze na Václavském náměstí k upálení studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jana Palacha a následně jeho úmrtí 19. ledna 1969, byl Bohdan Holomíček vyslán Zdeňkem Vašíčkem, aby situaci a atmosféru v Praze zdokumentoval. Ústřední fotografie spolu se snímky ve videoprojekci, které Bohdan Holomíček v lednu 1969 před Národním muzeem zachytil, vedou v Památníku Jana Palacha ve Všetatech dialog s posmrtnou maskou Jana Palacha od sochaře Olbrama Zoubka (1926–2017), sejmutou bezprostředně v den jeho úmrtí 19. 1. 1969. „Zdálo se mi, že nelze žít tak, jak před tím,“ komentuje situaci a okolnosti později v rozhovoru Olbram Zoubek. Stejně vyznívají i snímky Bohdana Holomíčka.
Bohdan Holomíček (14. 8. 1943 Senkevyčivka, Ukrajina) je český nezávislý fotograf, autodidakt, vyučený elektrikář. Maminka byla Ukrajinka, otec volyňský Čech. V roce 1947 se rodina usadila v Mladých Bukách v Krkonoších. Bohdan Holomíček se vyučil elektrikářem a do roku 1968 pracoval v Elektrárně Poříčí u Trutnova (EPO 2), další rok 1969 byl zaměstnán v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově, poté v Geoindustrii v Kladně a následně ve výtopně v Janských Lázních. Od roku 1995 je na volné noze. V roce 2018 získal ocenění Osobnost české fotografie za dlouhodobý přínos české fotografii. Jednotlivé záznamy, střípky z mnoha setkání, zážitků a z cest Bohdana Holomíčka ve své celistvosti představují cenný fotografický deník viděných a zachycených obrazů člověka a krajiny ve své obyčejnosti a bezprostřednosti prožívání, jež dávají našim životům smysl.
Jiří Jílek
16. 8. 2025 – trvá
Sochař, malíř a básník Jiří Jílek (24. 1. 1925 Praha – 14. 6. 1981 Sobotín) studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru sochy profesora Jana Laudy. V roce 1949 se usadil v Sobotíně. Jiří Jílek byl solitér, který nezapadal do žádných proudů, žil stranou kulturních center i pozornosti svých kolegů výtvarníků a teoretiků. Celoživotní inspirací mu byly odvěký úděl člověka v souladu s řádem přírody, literatura, antická filozofie, biblické příběhy. Pracoval nejčastěji se dřevem, ale i s hlínou, kovem a kamenem. Přes svůj krátce vymezený čas založil v roce 1961 výtvarný obor na tehdejší Lidové škole umění v Šumperku, pro kterou navrhl logo, jímž se škola pyšní dodnes. V letech 1963–1968 působil rovněž jako výtvarník ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Jeho díla najdeme v renomovaných sbírkách, jako jsou Národní galerie v Praze, Muzeum umění Olomouc, Slezské zemské muzeum v Opavě, Muzeum Frenštát pod Radhoštěm, Vlastivědné muzeum v Šumperku, v soukromých sbírkách a v řadě veřejných realizací. V roce 1993 se Jiřímu Jílkovi dostalo pocty v podobě založení městské galerie v Šumperku, nesoucí jeho jméno, jejíž součástí je dodnes komorní stálá expozice jeho děl.
Doprovodné programy
Komentované prohlídky
Lektorovaný program pro školy v Památníku Jana Palacha – žáci se seznámí s životním příběhem Jana Palacha, s událostmi srpna 1968 a tzv. Palachovým týdnem.
Akce
- 16. 8. 2025 | Jan Palach ve Všetatech je název pro kulturní setkání uspořádané u příležitosti narozenin Jana Palacha. Slavnostní představení sochy Plamen Jiřího Jílka za hudebního doprovodu bubeníka Pavla Fajta, debata pamětníků (spolužáci Jana Palacha z VŠE) a koncert Stabat mater (Giovanni Battista Pergolesi) v podání Musica Florea.
